Říjen 2006

Štěnice a blechy

9. října 2006 v 19:14 | Alex |  Nemoci
Popis:
Od ostatních druhů blech se liším především větším vyklenutím hlavy a uspořádáním štětin na holeni třetího páru nohou. V domácnostech se vyskytuje stejně často jako Blecha kočičí. Hlavním nositelem této blechy jsou především psi, ale je schopná též sát na člověku a příležitostně i na ostatních náhodných hostitelích. Na psech chovaných v bytech je často nalézána spolu s Blechou kočičí nebo je jí zcela nahrazena. Larvy Blechy psí se obvykle vyskytují ve větším množství převážně na místech, kde se hostitel zdržuje nejčastěji, tedy hlavně v psích boudách a v psích pelíšcích.
Popis:
Navzdory svému názvu žije a saje nejenom na člověku, ale bez větších problémů cizopasí i na ostatních domácích zvířatech zejména na psech, kočkách a vepřích. Příležitostně se může objevit i na jiných hostitelích. Blecha lidská byla nejhojněji rozmnožena v domácnostech od 14. do 19. století. Na přelomu 20. století ji vystřídala Blecha psí, která převažovala až do 50. let , kdy začala být vytlačována Blechou kočičí. Momentálně je Blecha lidská zcela na ústupu. K jejímu potlačení přispěl vývoj a vliv hygienické úrovně obyvatelstva. Nicméně ještě i dnes je možné se s ní setkat. Od ostatních blech se velmi výrazně liší především absencí hřebenu na těle.
Represivní opatření:
Při výskytu jakýchkoliv blech je téměř vždy nutné se obrátit na profesionální firmu, svépomocné snahy nebývají úspěšné a většinou jen dojde k většímu zamoření. Při jakékoliv svépomocné aplikaci insekticidního přípravku je vždy bezpodmínečně nutné dodržet návod k použití uvedený na obalu každého přípravku!
Popis:
Štěnice obecně jsou především parazity ptáků a savců. Jsou zbarveny špinavě žlutě až červenohnědě, dosahují délky cca 4-6mm a šířky 3-4 mm. Mají malou hlavu se zřetelně vystouplýma očima, sosák uložený dozadu pod hlavu (při sání se odklápí), ploché oválné těla, křídla zcela zakrnělá až na okrouhlé šupiny. Krev sají samice, samci i mladší vývojová stádia - nymfy. Štěnice domácí je přizpůsobena k životu v lidských obydlích a sání na člověku. Přes den se štěnice zdržují v nejrůznějších úkrytech, vylézají především v noci se snahou vyhledat hostitele a sát na něm krev. V současné době se štěnice vyskytují již poměrně zřídka, ale v posledních letech se zdá, že jejich výskytů znovu přibývá. Šíření štěnic je obvykle pasivní, tzn. že jsou přineseny spolu s nábytkem, předměty nebo oděvy. Zamoření v domácností je omezeno téměř výhradně na ložnice a v nich především na úkryty kolem postelí a přímo v nich. Vyskytují se ale i v židlích, čalounění křesel, zalézají za nedoléhající tapety, rámy obrazů a v zrcadlech. Při vyhledávání hostitele se řídí především pachovými podněty a teplem hostitele.
Represivní opatření:
Základním předpokladem úspěšného vyhubení je jejich včasná detekce např. důkladná prohlídka předmětů z antikvariátu, starožitnictví apod. Napadené předměty neprodleně vyneseme z bytu, pokud možno co nejdůkladněji rozebereme, pečlivě vyčistíme a použijeme vhodný insekticicní přípravek na lezoucí hmyz. Je-li zamořeno prádlo je nezbytné jej vyvařit a vyžehlit. Místnosti, kde byly uloženy napadené předměty dále sledujeme a případně zásah opakujeme. V případě silného výskytu je bezpodmínečně nutné se obrátit na profesionální firmu.
Při jakékoliv svépomocné aplikaci insekticidního přípravku je vždy bezpodmínečně nutné dodržet návod k použití uvedený na obalu každého přípravku!

Dvacet let sexuální kontrarevoluce-20 let éry s AIDS

9. října 2006 v 19:11 | Alex |  Nemoci
Před dvaceti lety, někdy v březnu 1981, navštívil newyorského specialistu na kožní a pohlavní nemoci Dr. Friedmana-Kiena mladý muž, kterého k němu přivedl výskyt "takových směšných flíčků na dolních končetinách" jak je sám popsal. Do týdne se tento lékař setkal s dalším velmi podobným případem nezvyklých projevů kožního onemocnění u jiného mladého muže. V obou případech se jednalo o vzácně se vyskytující zhoubné bujení kůže, tzv. Kaposiho sarkom (tmavě zbarvené kožní projevy které dobře známe z tváře Toma Hankse ve filmu "Philadelphia"). Oba případy měly něco společného - oba muži nijak neskrývali, že praktikují "uvolněný sex" a užívají rovněž kokain, marihuanu a LSD.
V té době se dva lékaři Centra pro kontrolu nemocí v americké Atlantě, Dr. Curran a Dr. Jaffe, zabývali dvěma nemocemi, které byly velmi často diagnostikovány u mužů s homosexuální orientací, žloutenkou typu B a kapavkou. Oba lékaři organizovali v té době právě sérii seminářů o infekčních onemocněních u homosexuálů, když Dr. Curran dostal k recenzi článek Dr. Gottlieba popisující vzácný typ zápalu plic vyvolaného Pneumocystami u pěti homosexuálů ve věku 29-36 let. Muži se vzájemně neznali ani neznali nikoho kdo onemocněl podobnou chorobou. V době sepsání článku byli již dva nemocní po smrti.
Dr. Curran doporučil okamžité otištění s poznámkou "žhavá novinka". V pátek 5. června 1981 článek vyšel v časopise vydávaném Centrem pod názvem "Pneumocystová pneumonie - Los Angeles". V té době nemohl Dr. Gottlieb a jeho spolupracovníci ještě vědět, že právě učinili první historickou zmínku o něčem, co v budoucnosti dostane akronym "AIDS" a stane se jedním z nejčastěji užívaných slov na konci milénia.
"Tento článek nás praštil do očí" vzpomínal později dr. Curran. "Ihned nás s Dr. Jaffem napadlo, že by se v případě pneumocystového zápalu plic mohlo snad jednat o přenos sexuální cestou". Curran s Jaffem se o této hypotéze zmínili na jednom z odborných seminářů kterého se účastnil i Dr. Bolan ze San Francisca. Jeho tyto vzácné nálezy velmi zaujaly, neboť i on se ve své praxi setkal v poslední době s několika případy stejného zápalu plic vyvolaného Pneumocystami, shodou okolností také u mužů udržujících sexuální vztahy s jinými muži. To už začínalo být velmi zajímavé ! Ihned co se oba lékaři vrátili do Atlanty, byl utvořen výzkumný tým, který se měl soustředit na zjištění, zda se v Kalifornii nevyskytují další případy tohoto vzácného zápalu plic či neobvyklých chorob u homosexuálně orientovaných mužů.
Telefonáty směřovaly do mnoha míst USA. Nikde doposud nezaznamenali podobné případy, avšak oba lékaři získali informace o tom, že jejich kliničtí kolegové registrovali celkem pět případů velmi těžkých průběhů jiných infekčních onemocnění u homosexuálních mužů. Byly hlášeny případy mladých mužů, u nichž později došlo rovněž k infekci prvokem Toxoplasma gondii v mozku. O něco později jsou z New Yorku hlášeny další případy onemocnění kvasinkami, horečky neznámého původu a otoky lymfatických uzlin, vše u mužů, které spojuje sexuální orientace na muže a neznámá forma poruchy imunitního systému. Na sklonku roku 1981 se již hovořilo o nové medicínské jednotce, kterou někteří pojmenovávají akronymem GRID (Gay-Related Immune Deficiency), jiní hovoří o "zápalu plic homosexuálů". Pneumocystový zápal plic, kvasinkové infekce, toxoplasmóza a řada jiných infekcí se stávají prvními nemocemi nově popsané medicínského syndromu charakterizovaného poruchou obranyschopnosti organizmu u mladých, dříve naprosto zdravých mužů s homosexuální orientací. Tento syndrom dostane později název syndrom získaného imunodeficitu, AIDS (Acquired ImmunoDeficiency Syndrome).
V téže době rovněž Dr. Friedman-Kien a jeho spolupracovníci telefonují a dotazují se, zda se i jiní lékaři nesetkali s dalšími čerstvými případy Kaposiho sarkomu. A jsou překvapeni: dovídají se o celém dalším tuctu nových případů. A co zaráží nejvíc - všechny případy spojuje opět homosexualita a některé zarážející sexuální praktiky, např. tzv. "fist-fucking".
Koncem roku 1981 zavládlo mezi americkými lékaři vzrušení. U všech nemocných s neznámou chorobou je potvrzen naprostý rozvrat imunitního systému a nápadně časté používání nitrátů - ovšem nikoliv k léčbě srdečních onemocnění, ale k posílení erekce. Mnohé napadla myšlenka, zda tyto látky nemají zhoubný vliv na imunitní systém - pátralo se, zda nitráty nejsou znečištěny nějakou látkou, která by vyvolávala tyto změny, ale jakékoliv znečištění bylo vyloučeno. Pozoruhodný byl současný výskyt homosexuality a rozvratu imunitních funkcí. Kdosi tehdy poznamenal, že homosexualita je přinejmenším tak stará jako lidstvo samo, ale nic podobného tu doposud nebylo.
Mezitím bylo potvrzeno, že porucha obranyschopnosti organizmu u těchto osob má jednu a tu stejnou podobu - typická pro ni bylo snížení počtu až naprosté chybění tzv. CD-4+ buněk bílé krevní řady. Bylo již jisté, že americké homosexuály zachvátila epidemie poruchy imunitního systému neznámého původu ! Počet nových případů narůstal geometrickou řadou. Stále pravděpodobnější se však stávala hypotéza o novém infekčním agens, které AIDS vyvolává. Ale o jaké sexuálně resp. jen homosexuálně přenášené agens by se mohlo jednat ?
Určitá náhoda sehrála svou roli, když Dr. Friedman-Kien se svou kolegyní se snažili doplnit údaje u jednoho ze zemřelých pacientů o němž se vědělo, že měl sexuální kontakty s mužem majícím přezdívku "Eric". Vědělo se o něm, že je to pohledný Kanaďan a že pracuje pro kanadské aerolinie. Dr. Friedman-Kien byl tou dobou pozván do San Francisca na jistou konferenci. Jeden ze zúčastněných se k němu během jednání přitočil a optal se: "Mám dneska schůzku s jedním Kanaďanem, který má Kaposiho sarkom. Myslíte si, že mně může hrozit nějaké nebezpečí ?". Friedman-Kien se zeptal: "Nejmenuje se dotyčný náhodou Eric ?". Odpověď zněla: "Proboha, Vy ho znáte ?". Díky této náhodě se podařilo "Erica" nalézt a získat ke spolupráci. Uvedl, že v posledních deseti letech měl kolem 2.500 sexuálních partnerů - tedy průměrně 5 různých partnerů týdně - a byl schopen poskytnout adresy 72 z nich. "Eric" sdělil lékařům mnohé zajímavé věci - např. aby neupozorňoval na své kožní projevy Kaposiho sarkomu, vyhledával kontakty v saunách se sporým osvětlením, aby si jeho sexuální partneři nevšimli nehezkých kožních projevů, za které se styděl. Tato skutečnost později přispěla k vydání federálního nařízení k uzavření všech gay saun na území Spojených států.
Teorie jedné rizikové skupiny a jednoho způsobu přenosu, jednoho "H" -"homosexuálové", vzala zanedlouho za své. V průběhu roku 1981 byla v proudu vlna přistěhovalectví z Haiti do Spojených států amerických. Haitští emigranti na svých člunech přistávali na pobřeží Floridy. Přestože Haiťané jakékoliv homosexuální praktiky popírali, dobře se vědělo, že "na Haiti se jezdí za levným sexem". Mezi infikovanými Haiťany se vyskytovaly ovšem i ženy. Nový syndrom se tudíž nevyskytoval jen u mužů. Druhou "rizikovou skupinou" a druhým "H" se stali "Haiťané". K prvnímu ohnisku epidemie nové nemoci, Kalifornii, se přidalo ohnisko druhé, tentokrát na východním pobřeží USA - stát Florida. Nebýt tohoto zjištění, mohli jsme namísto AIDS nadále hovořit o GRID ….
Třetí "H" nedalo na sebe dlouho čekat a "GRID" dostal definitivní trhlinu. Další "rizikovou skupinou" a třetím "H" se stali "heroinisté" (a uživatelé jiných drog aplikovaných do žíly) a jejich "heroinové děti". Přenos mysteriózního agens z matky na dítě byl potvrzen. Dalším americkým ohniskem epidemie nové nemoci se stal New York a jeho okolí.
Později Centrum pro kontrolu nemocí získalo informaci o muži s poruchou krvetvorby (hemofilií), který zemřel rovněž na zmíněný vzácný zápal plic. A začala být čím dál intenzívněji zkoumána možnost přenosu neznámého agens krevní cestou. Čtvrtou rizikovou skupinou se čtvrtým "H" se stali "hemofilici".
U hemofiliků stejně jako u injekčních uživatelů drog bylo zjištěno, že infikovány jsou i jejich sexuální partnerky. Posledním "H" mohly být označeny "heterosexuální kontakty". Riziko Syndromu získaného imunodeficitu, limitovaného dosud jen na tzv. "rizikové skupiny", se rázem rozšířilo na celé lidstvo. Nemoc, málem nazvaná "nemocí čtyř H" se stala hrozbou pro všechny.
Honba za neznámým infekčním agens vyvolávajícím Syndrom získaného imunodeficitu, AIDS, byla naplno odstartována. Na první plody, které povedou ke zjištění nového viru, viru lidského imunodeficitu, tedy viru HIV (Human Immunodeficiency Virus) však bylo nutno čekat ještě nějaký čas - do května 1983.
Nikdo tehdy před dvaceti lety ještě nemohl tušit, že za méně než dvě dekády mezi zjištěním prvních případů na tichomořském pobřeží USA a koncem století se virem HIV nakazí přes 50 miliónů lidí. Nikdo nemohl tušit, že AIDS se stane novým morem, morem dvacátého století a přinejmenším ještě toho našeho. S Aids budou již navždy spojována jména jako Arthur Ashe, Magic Johnson a Freddie Mercury. Nikdo tehdy nemohl tušit, že na AIDS zemře do konce milénia přes 20 miliónů lidí a do boje proti němu se postaví osobnosti jako princezna Diana, Liz Taylorová, Elton John, Rinaldo a později i Bill Gates s manželkou Melindou.
Éra sexuální volnosti, započatá v šedesátých letech 20. století, právě před 20 lety definitivně skončila. Kondomy mužské a později kondomy pro ženy, tzv. Femidomy, se díky AIDS staly každodenní pomůckou pro milióny osob, které si nejsou jisty - svým partnerem či partnerkou, ale mnohdy ani samy sebou. Právě před 20 lety započala éra sexuální kontrarevoluce, která potrvá až do doby objevu vakcíny proti AIDS. Nikdo neví jak dlouho.
Pozn.: Jako podklad pro tento článek jsem použil knihu R. Shiltse "And the Band Played On", St. Martin´s Press, 1987 a další knižní a časopisecké články.
MUDr. Jaroslav Jedlička, CSc.

Podrobný popis HIV/AIDS

9. října 2006 v 19:09 | Alex |  Nemoci
AIDS (Acquired Immunodeficiency Syndrome)
SIDA (Syndrome d'Immunodeficience Acquise)
Syndrom získaného imunodeficitu
1. Původce - agens
HIV (Human Immunodeficiency Virus), virus lidského imunodeficitu, se řadí do čeledi Retroviridae, rodu Lentivirus. Virová partikule o průměru 110 mm je tvořena fosfolipidovým obalem s glykoproteinovými výběžky (envelope) a vnitřní strukturou, nukleoidem (jinak též nazývaným core). Nukleoid obsahuje genom HIV, dvě identická vlákna ribonukleové kyseliny (RNA), nesoucí HIV genetický signál. Kromě těchto základních struktur obsahuje virová partikule HIV některé enzymy, především reverzní transkriptázu, umožňující replikaci viru v napadené hostitelské buňce. Pro HIV stejně jako pro ostatní retroviry je charakteristická schopnost zabudovat svou genetickou informaci do genomu hostitelské buňky a vyvolat její chronickou celoživotně perzistující infekci. V současné době nemáme prostředky, které by dokázaly z infikované buňky virový genetický signál eliminovat. HIV napadá především buňky imunitního systému, zejména T lymfocyty nesoucí receptor CD4. Může však přímo infikovat i řadu dalších buněk, jako jsou slizniční Langerhansovy buňky, buňky glie a další.
HIV se vyskytuje ve dvou typech značených jako HIV-1 a HIV-2, které se liší ve složení povrchových struktur. Oba typy se také odlišují geografickým výskytem, patogenitou, klinickým obrazem a některými epidemiologickými charakteristikami. V Evropě a na americkém a asijském kontinentu se vyskytuje převážně HIV 1, HIV 2 zůstává lokalizován zejména v oblastech západního pobřeží Afriky.
HIV-1 se dělí na řadu subtypů značených alfabeticky. Je velmi plastický, snadno podléhá mutacím zejména ve složení povrchových glykoproteinů. Tato vlastnost je jednou z příčin dosavadních neúspěchů při konstrukci účinných vakcín.
2. Klinický obraz a diagnostika infekce
Infekce HIV se projevuje pestrým klinickým obrazem. Od získání nákazy do vzniku plně rozvinutého onemocnění AIDS obvykle uplyne řada let (průměrně 10,5 let) a s tím, jak dochází k postupnému zhoršování imunitních funkcí, se mění i hlavní klinické příznaky.
Krátce po expozici - za 3-8 týdnů - přibližně u 50 % infikovaných dochází k příznakům primoinfekce - akutní HIV infekce. Ta obvykle probíhá pod obrazem chřipkovitého onemocnění, často s prchavým exantémem, jindy připomínající syndrom infekční mononukleózy a jen vzácněji se objeví neurologická symptomatologie - sérózní meningitida či polyradikuloneuritida.
V krevním obraze bývá leukopenie, někdy s lymfopenií či atypickou lymfocytózou. Tato primární HIV infekce pravidelně spontánně odchází.
Po této fázi pacient vstupuje do různě dlouhého období latence, kdy nemívá jakékoliv obtíže. Někdy může dojít k reverzibilnímu zduření lymfatických uzlin, které může přejít v perzistující generalizovanou lymfadenopatii - PGL. Tento syndrom nemá nepříznivý prognostický význam. V době asymptomatického nosičství HIV infekce však dochází k postupným změnám imunitního systému, jehož nejnápadnějším výrazem je pokles CD4 lymfocytů. K prvním příznakům, které signalizují sníženou výkonnost imunitního systému, dochází pravidelně při poklesu počtu CD4 lymfocytů pod hodnoty 500/mm3, kdy pacient přechází z klinické kategorie A - asymptomatické HIV infekce do kategorie
B - symptomatické fáze HIV infekce.
Symptomatická fáze HIV infekce je charakterizována výskytem recidivující orofaryngeální kandidózy či kandidové vulvovaginitidy, výsevem herpes zoster, recidivujícími adnexitidami, postupným zmenšováním předtím zduřelých uzlin a často i celkovými příznaky, jako jsou únava, horečky, průjmy a hubnutí.
V průběhu symptomatického stadia HIV je nutno počítat s nástupem tzv. velkých oportunních infekcí (OI), jejichž výskyt indikuje zařazení pacienta do klinické kategorie C- tedy stadia AIDS-onemocněni - charakterizované výskytem některé z tzv. velkých oportunních infekcí, některými nádory nebo dalšími projevy, jako je HIV encefalopatie a wasting syndrom (kachexie). Výskyt velkých OI je důsledkem těžké poruchy imunitního systému a je obvykle spojen s hlubokým poklesem CD4 lymfocytů.
Indikativní onemocnění pro klasifikaci HIV infekce jako rozvinutého onemocnění AIDS (kritéria SZO):
  • pneumocystová pneumonie
  • toxoplazmová encefalitida
  • ezofageální, tracheální, bronchiální nebo plicní kandidóza
  • chronický anální herpes simplex nebo herpetická bronchitida, pneumonie nebo ezofagitida
  • CMV retinitida
  • generalizovaná CMV infekce (kromě jater a sleziny)
  • progresivní multifokální leukoencefalopatie
  • recidivující salmonelová bakteriémie
  • recidivující pneumonie v průběhu 1 roku
  • chronická intestinální kryptosporidióza
  • chronická intestinální isosporóza
  • extrapulmonální kryptokoková infekce
  • diseminovaná nebo extrapulmonální histoplazmóza
  • diseminovaná kokcidioidomykóza
  • tuberkulóza
  • diseminovaná nebo extrapulmonální atypická mykobakterióza
  • Kaposiho sarkom
  • maligní lymfomy (Burkittův, imunoblastický a primárnícerebrální lymfom)
  • invazivní karcinom děložního hrdla
  • HIV encefalopatie
  • wasting syndrom

V poslední době jsme svědky postupné změny výskytu a charakteru OI. Díky dobře propracovaným schématům chemoprofylaxe některých, hlavně parazitárních OI, se vyskytují tyto stále méně a na jejich místě se uplatňují jiné infekce - především virové. K takovým dobře zvládnutelným OI patří především pneumocystová pneumonie (PCP), způsobená houbou Pneumocystis carinii. V počátcích pandemie infekce HIV představovala nejčastější OI a byla také nejčastější příčinou jejich smrti. Podobně dobře dnes zvládáme terapii a profylaxi např. mozkové toxoplazmózy, některých mykotických onemocnění, recidivujících infekcí herpes simplex a do značné míry také některých forem CMV infekce. Velkým problémem se stávají infekce vyvolané Mycobacterium tuberculosis a výskyt multirezistentnich kmenů. Diagnostika HIV/AIDS se opírá především o specifickou mikrobiologickou diagnostiku.
Nejdůležitější principy laboratorní diagnostiky a používané metody:
  • Průkaz specifických HIV protilátek je spolehlivou, citlivou a specifickou metodou diagnostiky HIV/AIDS. Vyžaduje odběr 5-7 ml venózní krve. Používá se i k vyšetřování krevních dárců pro zajištění bezpečnosti krevních konzerv a krevních derivátů. Pro vyloučení falešně pozitivních nálezů je třeba každý pozitivní výsledek ověřovat v systému konfirmačních testů, které provádí specializované pracoviště. Při interpretaci negativních výsledků je nutno u vyšetřovaného uvažovat časový faktor tak, aby se vyloučil falešně negativní nález, způsobený vyšetřením v období tzv. imunologického okénka, to je v době, kdy vyšetřovaný ještě nestačil po své HIV infekci vytvořit detekovatelné protilátky. Délka tohoto období byla stanovena v průměru na 3 měsíce. Po této době je nutno u HIV negativních osob s rizikem HIV infekce vyšetření opakovat pro zabezpečení validity negativního nálezu. Vyšetřování slin jako alternativního biologického materiálu pro detekci HIV protilátek je vyhrazeno pro epidemiologické studie, nikoliv pro diagnostické účely. Pro konfirmaci HIV pozitivního nálezu ze slin je nutno provést vyšetření krevního séra.
  • Přímý průkaz viru v biologickém materiálu (obvykle mononukleární buňky periferní krve). Velmi nesnadná, náročná, zdlouhavá a z hlediska profesionální infekce nebezpečná metoda používaná jen pro speciální případy (např. u novorozenců HIV infikovaných matek). Vyžaduje odběr 5-10 ml nesrážlivé krve.
  • Průkaz virového genomu (virových nukleových kyselin) v biologickém materiálu, především polymerázovou řetězovou reakcí (PCR). Očekává se, že metoda, dosud vyhražená pro specializovaná pracoviště, bude v blízké budoucnosti sloužit jako jedna z běžných diagnostických metod. Vyžaduje odběr 5-10 ml nesrážlivé krve.
Další specializované laboratorní metody se provádějí jen v referenční laboratoři.

3. Výskyt
Celosvětový, jedná se o pandemii. Podle odhadů Světové zdravotnické organizace bude do roku 2 000 na celém světě okolo 6 milionů lidí s AIDS a okolo 20-40 milionů HIV infikovaných osob. Nejvyšší výskyt je v současné době na africkém a nověji i na asijském kontinentu. Zejména v jihovýchodní Asii probíhá explozivní epidemie HIV/AIDS, v níž převládají jiné subtypy HIV-1 než na americkém a evropském kontinentu. Zdá se, že některé z těchto subtypů se snadněji šiří heterosexuálním pohlavním stykem a v této souvislosti se uvažuje i o možnosti vzniku nové vlny epidemie HIV/AIDS v Evropě a na americkém kontinentu, kde se podle dosavadních údajů epidemie HIV/AIDS do určité míry stabilizovala. Infekce typem HIV 2 zůstává lokalizována na západním pobřeží Afriky, v Evropě a na americkém kontinentu nemá prakticky žádný význam. V České republice bylo k 31. 12. 1998 hlášeno celkem 392 HIV pozitivních a 118 případů AIDS, ze kterých 73 zemřelo.
4. Zdroj - rezervoár
Zdrojem HIV je pouze infikovaný člověk. Žádný ze známých zvířecích retrovirů není přenosný na člověka.
5. Cesta přenosuy:
  1. krevní cestou
    • HIV kontaminovanou krví nebo krevními deriváty
    • společným používáním jehel, stříkaček, event. roztoku drogy u injekčních uživatelů drog *
    • při krvavých sexuálních praktikách
  1. pohlavním stykem
    • spermatem, vaginálním sekretem při homo- i heterosexuálním styku
  1. z matky na dítě
    • vertikální přenos (antenatálně, perinatálně, ev. mateřským mlékem)
6. Inkubační doba
Inkubační doba, od vstupu viru do vnímavé buňky po objevení se klinických příznaků charakterizovaných jako akutní infekce či primární onemocnění, obnáší průměrně 3 týdny. Nesprávně, ale velmi často i v odborné literatuře je jako inkubační doba označována relativně velmi dlouhá fáze (až 15 let podle současných znalostí) latentní infekce s minimálními klinickými příznaky. Tato fáze nastupuje po akutní infekci a dosud není jasno, zda všichni infikovaní posléze přejdou do stadia klinicky plně rozvinutého onemocněni AIDS. Je známo několik desítek případů osob, přežívajících po infekci HIV déle než 15 let.
7. Období nakažlivosti
Infikovaná osoba je nakažlivá prakticky okamžitě po vniknutí HIV do organismu a jeho replikaci ve vnímavých buňkách, tedy ještě v inkubační době před rozvojem akutní infekce. Nakažlivou zůstává až do konce svého života. Stupeň nakažlivosti se liší podle množství vylučovaného viru v závislosti na fázi infekce, ve které se infikovaná osoba nachází. Největší množství viru se vylučuje v akutním stadiu, méně v době latentní fáze a jeho množství opětovně stoupá v období klinického AIDS.
8. Vnímavost
Vnímavost je všeobecná. V poslední době se podle některých studií zdá, že určité imunologické parametry (kvalita cytotoxických T buněk) mohou ovlivňovat vnímavost k infekci HIV. Úvodní epidemiologické studie nebyly dosud ověřeny a v současné době se provádějí i studie in vitro.
9. Principy terapie
Základem léčby je vedle profylaxe a včasné léčby oportunních infekcí protivirová terapie. Jejím cílem je alespoň zpomalit množení HIV a předejít tak zhroucení imunitního systému. Konečný cíl protiretrovirové terapie - eliminace viru z organismu - není dosud vyřešen. Všechna dosud dostupná antiretrovirová chemoterapeutika svým zásahem do replikačního cyklu viru pouze více či méně úspěšně zpomalují jeho množení v organismu.
Existuje celá řada antiretrovirových preparátů, které působí v různých fázích replikace viru. Jejich kombinací lze dosáhnout zvýšeného účinku a omezit výskyt rezistentních variant HIV. Základním lékem zůstává azidothymidin (AZT). U gravidních žen AZT podávaný během těhotenství snižuje možnost přenosu HIV infekce na novorozence.
10. Epidemiologická opatření
  1. preventivní
    V současné době neexistují žádná specifická preventivní opatření. K dispozici není účinná očkovací látka ani jiné profylaktické preparáty. Preventivní opatření, která jsou k dispozici:
    • výchova, vedoucí ke změnám přístupů a chování
      v sexuálním životě
    • zajišťování bezpečnosti krevních konzerv a derivátů testováním všech darovaných krví
    • diskutován je program výměny jehel a stříkaček
      u injekčních uživatelů drog
  1. represivní
    • hlášení HIV pozitivity, onemocnění AIDS a úmrtí Národní referenční laboratoři pro AIDS
    • žádná karanténní opatření ani omezování společenského styku nejsou uplatňována; výkon povolání je omezován pouze zdravotním stavem, nikoliv nálezem HIV pozitivity.

HIV neboli AIDS

9. října 2006 v 19:08 | Alex |  Nemoci
Co je infekce HIV a onemocnění AIDS ?
V roce 1981 bylo v USA poprvé rozpoznáno nové onemocnění, které později dostalo jméno AIDS. Název onemocnění je zkratkou anglického pojmenování Acquired Immune Deficiency Syndrome, které vyjadřuje podstatu onemocnění. Jedná se o Syndrom získaného imunodeficitu, česky - soubor příznaků, které vedou ke ztrátě imunity, tj. obranyschopnosti organismu. Lidský organismus se tak stává náchylným k řadě dalších infekčních a nádorových onemocnění. V roce 1983 objevili nezávisle na sobě vědecké týmy dr. Gallo v USA a dr. Montagniera ve Francii původce onemocnění AIDS. Je jím virus, který byl nazván HIV - Human Immunodeficiency Virus, což znamená virus způsobující ztrátu obranyschopnosti u člověka. Tento virus napadá v organismu zejména určitou skupinu bílých krvinek, T lymfocytů, v nichž se množí, později je i zabíjí a snižuje tak jejich počet v těle nakaženého člověka. Výrazný pokles počtu bílých krvinek, které hrají důležitou úlohu v obranyschopnosti lidského organismu, vede k selhávání imunity a rozvíjí se v onemocnění AIDS. Člověk nakažený virem HIV nemusí mít dlouhou dobu, třeba několik let, vůbec žádné zdravotní potíže. Tomuto období se říká bezpříznakové nosičství viru HIV. I v bezpříznakovém období může nakažený člověk přenést infekci na další osoby. Přitom sám vypadá a cítí se zcela zdráv a ani jeho partner na něm nic nepozná. Pouze při laboratorním vyšetření na přítomnost HIV je u testovaného zjištěn pozitivní nález, člověk je "HIV pozitivní". Podle současných znalostí nelze s určitostí říci, zda se u všech HIV nakažených osob onemocnění projeví. U velké většiny z nich dojde k rozvoji příznaků průměrně za 10-15 let po nákaze. Jak brzy nebo pozdě dojde k rozvoji onemocnění AIDS ovlivňuje celá řada faktorů, jako je původní úroveň obranyschopnosti, životní styl - vyrovnávání se se stresovými situacemi a výživové návyky. Zásadní úlohu v rozvoji infekce HIV však hraje včasná a účinná léčba.
Každé, i lehké onemocnění, představuje pro organismus určitou zátěž. K rozvoji onemocnění AIDS ze stadia pouhé HIV pozitivity může přispět tzv. reinfekce, tedy příjem další dávky viru HIV do organismu. Proto i HIV pozitivní člověk při sexuálním styku s HIV pozitivním partnerem musí dodržovat zásady bezpečnějšího sexu a používat ochranné prostředky, aby chránil nejen druhé, ale i sám sebe.
V ČR je průměrně ročně nově registrováno 50-60 osob nakažených virem HIV.
Předpokládáme však, že skutečný počet nakažených je asi pět až desetkrát větší.

Jak se virus HIV přenáší ?
Virus HIV je velmi citlivý k zevním vlivům, ničí ho běžné fyzikální a chemické prostředky, např. teplota nad 60o C, běžné dezinfekční prostředky, např. chlorové preparáty. Po zaschnutí virus HIV záhy hyne.
Virus HIV se vyskytuje v tělesných tekutinách, zejména v krvi, spermatu, poševním sekretu a v mateřském mléku. Aby došlo k infekci musí do organismu člověka proniknout určité množství viru HIV, hovoříme o tzv. infekční dávce. Jsou známy pouze tři způsoby přenosu infekce HIV:
1. Nechráněným pohlavním stykem.
Jde o nejčastější cestu přenosu. Vysoce riziková je kondomem nechráněná soulož do pochvy a konečníku s partnerem, u něhož si nejsme naprosto jisti, že je HIV negativní. Bez rizika není ani nechráněná soulož do úst (orální sex). Riziko je nejvyšší při nechráněném styku do konečníku, jak pro pasivního partnera při styku dvou mužů, tak i pro ženu u heterosexuálních párů. Riziko přenosu infekce HIV z muže na ženu je výrazně vyšší než z infikované ženy na muže, což souvisí s vyšším množstvím viru HIV ve spermatu než v poševním sekretu.
Dostatečnou ochranu, i když ne stoprocentní, poskytuje pouze kondom (prezervativ). Přerušovaná soulož ani hormonální antikoncepce nepředstavuje vůbec žádnou ochranu před infekcí HIV a jinými sexuálně přenosnými infekcemi. Poševní pesar snižuje riziko HIV jen nepatrně.
Riziko nákazy virem HIV dále zvyšuje přítomnost jiných sexuálně přenosných infekcí, oděrek a poranění v oblasti pohlavních orgánů. Vhodné je tedy používat při chráněném sexuálním styku zvlhčující prostředky, tzv. lubrikační gely. Je nezbytné používat lubrikační prostředky na bázi vodních roztoků. Lubrikační prostředky na tukové bázi totiž ochranné vlastnosti latexového kondomu narušují.
Také při orálním sexu, tedy při dráždění pohlavních orgánů partnera ústy, nelze možnost nákazy vyloučit. Riziko se zvyšuje při kontaktu úst s ejakulátem (spermatem a preejakulační tekutinou), poševním sekretem a zejména při styku s menstruační krví. Obdobně je tomu při výskytu jiných sexuálně přenosných infekcí u některého z partnerů. Ochranou je buď použití kondomu u muže nebo alespoň zamezení styku s pohlavními sekrety jak u muže, tak u ženy.
2. Krevní cestou
a) podáním infikované krve nebo krevních přípravků. V současné době je tento způsob přenosu v rozvinutých zemích, mezi které naše země patří, téměř vyloučen.V České republice jsou od roku 1987 všichni dárci krve kontrolováni, zda jejich krev není infikována virem HIV. Při drobných poraněních je nebezpečí nákazy virem HIV od infikovaného člověka nepravděpodobné, protože k infekci je třeba určité množství viru. Je však třeba se vyvarovat společnému užívání hygienických potřeb, jako kartáčku na zuby a žiletkám, stejně tak jako nedostatečně sterilizovaným nástrojům při provádění některých kosmetických úkonů (tetování, propichování ušních boltců, piercing apod.).
b) při injekčním užívání drog Sdílení injekčních jehel, stříkaček i roztoku drogy může vést k infekci HIV u injekčních uživatelů drog, pokud je některý z nich nakažen virem HIV. V dnešní době představuje přenos infekce HIV u injekčních uživatelů drog nejčastější způsob přenosu v některých zemích jižní a východní Evropy.

3. Z matky na dítě
Těhotná žena infikovaná virem HIV může nákazu přenést i na své dítě jak během těhotenství, porodu tak i kojením. Dnešní medicína je schopna omezit riziko přenosu infekce HIV z matky na dítě asi o dvě třetiny a snížit nebezpečí zdravotní zátěže pro matku. Pokud se žena rozhodne těhotenství ukončit, je HIV pozitivita zdravotním důvodem k interrupci.
Těhotné ženy se rutinně testují na přítomnost viru HIV, aby v případě pozitivního nálezu mohla být u nich nasazena profylaxe či léčba a snížilo se tak riziko přenosu infekce HIV na novorozence. Z téhož důvodu se HIV pozitivním matkám nedoporučuje kojení. Toto vyšetření se může provést i bez souhlasu těhotné ženy.

Jak se virus HIV nepřenáší ?
Virus HIV se nepřenáší: Při běžném společenském styku Například podáním ruky, používáním telefonního sluchátka, během společného pobytu v místnosti. Společným užíváním nádobí. Nikdy nebyla prokázaná HIV infekce u členů domácnosti, kteří s HIV pozitivním bydleli, ale neměli s ním sexuální styk a nesdíleli s ním injekčně drogy. Polibkem Sliny HIV pozitivního sice mohou obsahovat HIV virus, ale ve velmi malém množství. Navíc jsou ve slinách obsaženy látky, které virus ničí. Přenos HIV viru touto cestou nebyl nikdy prokázán.
Za ne zcela bezpečné lze ovšem považovat tzv " hluboké" neboli "francouzské" líbání, kdy může dojít k drobným poraněním v ústech. Objímáním Existují sexuální praktiky (např. tzv. "petting"), které lze označit z hlediska možností přenosu HIV jako nerizikové. Sem patří objímání, mazlení, dráždění pohlavních orgánů rukou partnera či partnerky bez kontaktu s jeho spermatem či s poševním sekretem. V sauně, v bazénu Pokud ovšem někdo, jako staří Římané, nepoužívá těchto zařízení k sexuálním radovánkám. Hmyzem Nejpřesvědčivějším důkazem je, že i přes vysoký výskyt bodavého hmyzu v Africe se dosud nepodařilo prokázat přenos viru HIV po bodnutí hmyzem. Navíc bylo prokázáno, že se virus HIV nemnoží v zažívacím ústrojí hmyzu.
Co říká tzv. "test na AIDS" ? "Test na AIDS" Informuje zda člověk byl nebo nebyl infikován virem HIV. Detekují se HIV protilátky nebo antigen viru HIV. Tento test je pozitivní nejen u všech osob s klinickými příznaky AIDS, ale i u všech bezpříznakových nosičů viru HIV. Přibližně po 2-3 měsících od nákazy virem HIV lze již laboratorním vyšetřením prokázat HIV protilátky nebo antigen viru HIV. Do té doby nemusí být HIV infekce laboratorním vyšetřením prokazatelná - hovoříme o tzv. "imunologickém okénku". V tomto období ovšem infikovaná osoba je nositelem velkého množství viru HIV. Při nechráněném sexuálním styku, při sdílení injekčních pomůcek a při darování krve v tomto období představuje vysoké riziko pro své okolí.
Pozitivní výsledek HIV testu neprokazuje onemocnění AIDS, ale pouze přítomnost viru v organismu. Diagnózu AIDS může stanovit jen lékař na základě klinického vyšetření HIV pozitivního člověka.
Rozvoji HIV infekce se lze účinněji bránit, pokud budete vědět, že jste HIV pozitivní a budete se včas léčit. HIV infekci dosud vyléčit neumíme, ale léčbou lze život HIV infikovaných osob významně prodloužit a zkvalitnit.
Negativní výsledek HIV testu znamená, že jste se nenakazili virem HIV, ovšem pokud byl test proveden až po 3 měsících po posledním rizikovém chování. Negativní výsledek také neznamená, že se nemůžete nakazit v budoucnu. Sdělení negativního výsledku by mělo být doprovázeno změnou chování.
Negativní výsledek neznamená, že musí být negativní i váš sexuální partner. Infekcí HIV se lze nakazit i při jediném nechráněném sexuálním styku. Jindy spolu žijí páry rizikově několik let a k přenosu nákazy z HIV pozitivního partnera na druhého nedojde. Jestliže vás někdo chce přesvědčit o svém zdraví písemným výsledkem svého HIV testu, uvědomte si, že takový výsledek má jen omezenou časovou platnost. Člověk, který střídá sexuální partnery a nedodržuje zásady bezpečnějšího sexu, se během doby od provedení HIV testu mohl nakazit již několikrát !
Kde lze si nechat provést test na HIV?
Test na HIV se provádí ve většině zdravotních ústavů (kde si klient vyšetření zpravidla hradí), v sedmi AIDS centrech bývalých krajských měst a u každého praktického lékaře, kde vyšetření hradí zdravotní pojišťovny. Žadatel za vyšetření na HIV v některých zdravotních ústavech platí určitý poplatek. Ve výjimečných případech může lékař zdravotního ústavu provést test i bezplatně.

Kdy byste měli jít na HIV test ?
Mezi nejčastější důvody, které člověka vedou k provedení testu na HIV protilátky patří:
1. Trvale rizikové chování. V rámci poradenství lze alespoň doporučit, jak riziko snížit.
2. Nahodilé rizikové chování. Vhodné je provedení HIV testu za 2-3 měsíce po rizikovém chování. Po tu dobu je potřeba se chovat bezpečně (sexuální styk pouze s kondomem nebo abstinence).
3. Před vytvořením nového partnerského vztahu. Partneři by měli podstoupit vyšetření společně (pokud ten druhý není bez sexuálních zkušeností) a musí si být jisti, že se alespoň 2 měsíce před testem chovali bezpečně.
Kam byste měli jít na HIV test?
Viz seznam vybraných poraden pro HIV testování uvedený na konci brožurky.
Kam byste neměli jít na HIV test ?
V případě rizikového chování, nikdy nehledejte odpověď na případnou obavu z infekce HIV na transfúzním oddělení.
Testy na HIV se provádějí u všech krevních dárců ze vzorku krve spolu s dalšími testy ověřujícími zda je dárce zdravý a bez jakéhokoliv rizika .
Dárce krve svým podpisem předodběrového dotazníku potvrzuje, že odpověděl pravdivě na všechny otázky týkající se zdravotních rizik - např. úzkého kontaktu s osobou infikovanou virem HIV, sexuální promiskuity, sexuálního styku mezi muži, prostituce, injekčního užívání drog v posledním roce nebo i v letech minulých atd. V případě poskytnutí nepravdivých údajů se dárce vystavuje odpovídajícím právním důsledkům.
Je-li u dárce krve s rizikovým chováním zjištěn pozitivní test na HIV, závažnou pohlavní infekci nebo nosičství protilátek viru hepatitidy B a C, je dotyčný dárce okamžitě z dárcovství vyřazen a evidován v Národním registru dárců krve, který je přístupný všem transfúzním oddělením v ČR.
Dárcovství krve je vyhrazeno lidem zdravým bez jakéhokoliv rizikového chování a v žádném případě nesmí být prostředkem k rozptylování případných obav z důsledků rizikového chování. V takové situaci vyhledejte jiná odběrová místa v ČR, např. zdravotní ústav - Poradnu pro AIDS (viz seznam vybraných poraden pro HIV testování uvedených na konci brožurky). Zde Vám test na HIV mohou provést i anonymně, případně i bezplatně. Můžete se také obrátit na kteréhokoliv praktického či jiného lékaře (mimo lékařů transfúzních oddělení), který vám provede test na HIV, a je-li pod jménem, hradí jej zdravotní pojišťovny.

Prevence HIV/AIDS Protože se sexuálním životem bývají obvykle spojena určitá rizika je prevence HIV/AIDS spojena se změnami sexuálního chování. Kromě sexuální abstinence existují další dvě strategie účinné prevence HIV/AIDS:
• Vzájemná věrnost dvou sexuálních partnerů. Pokud dojde k porušení věrnosti, pak je třeba nejméně dva měsíce zůstat bez sexuálních styků nebo přejít k praktikám bezpečnějšího sexu, než HIV test vyloučí případnou HIV infekci.
• Bezpečnější sex. Riziko infekce virem HIV nemusí vést k velkým úzkostem a omezením ani u lidí, kteří dosud nemají stálého partnera, pokud dodržují zásady bezpečnějšího sexu. Mezi ně patří důsledné použití kondomu a vhodného lubrikačního gelu při každé souloži do pochvy i konečníku. Bezpečnějším sexem rozumíme také provádění tzv. "nekoitálních praktik", (mazlení, tělesné dotyky a sexuální dráždění bez soulože) při nichž může rovněž dojít až k plnému sexuálnímu uspokojení bez přímého pohlavního styku.
Drogám je pochopitelně lepší se zcela vyhnout, zejména jejich injekčnímu užití.
Pokud k nim ovšem člověk sáhne, měl by mít vždy jen svou jehlu, stříkačku a roztok drogy.
Předcházet nákaze virem HIV je zdánlivě jednoduché. Lidské sexuální chování se ale neřídí jen rozumem. Proto je tak složité. Důležité je nejen abychom lépe kontrolovali své chování, ale abychom si uměli o citlivých a intimních otázkách života promluvit se svým partnerem či partnerkou.
Některé poradny, odběrová místa a telefonní linky pomoci:

Národní linka pomoci AIDS "HELP LINE AIDS"
bezplatné volání z kteréhokoliv místa ČR pondělí - pátek 13-18 hod. tel.: 800 1 44444
"Bezplatná nonstop linka pomoci AIDS ČSAP"
tel.: 800 800 980
Informace na webových stránkách
Národního programu HIV/AIDS
www.aids-hiv.cz
Zdravotní ústavy na následujících adresách:
Myslíkova 6
Praha 2
tel.: 224 910 757
Dittrichova 17 Praha 2 tel.: 224 914 966

Schneiderova 32 České Budějovice tel.: 387 712 911 Habrmanova 19 Hradec Králové tel.: 495 058 115
Kyjevská 44
Pardubice
tel.: 466 019 522
Gorkého 6 Brno tel.: 514 421 214
Wolkerova 74/6
Olomouc
tel.: 585 719 237
Vrchlického 57
Jihlava
tel.: 567 311 540
Na kabátě 229 Ústí nad Labem tel.: 477 751 843
Husova 64
Liberec
tel.: 485 253 139
Partyzánské nám. 7
Ostrava 1 tel.: 596 200 156
Skrétova 15 Plzeň tel.: 377 155 220
Závodní 94
Karlovy Vary
tel.: 353 301 311
Havlíčkovo nábřeží 600
Zlín
tel.: 577 553 214
Další vybrané organizace:
Česká společnost AIDS pomoc
Malého 3
Praha 8
tel.: 224 810 702
Sexuologický ústav VFN
Apolinářská 4
Praha 2
tel.: 224 968 231

SANANIM - kontaktní centrum
Osadní 2
Praha 7
tel.: 283 872 186
Rozkoš bez rizika - pro komerční sexuální pracovnice
Bolzanova 1
Praha 1
tel.: 224 234 453
602 181 181
Projekt Šance - pro mládež na ulici
Ve smečkách 28
Praha 1
tel.: 222 211 797

Sifilis

9. října 2006 v 19:05 | Alex |  Nemoci
Syfilis do vašeho těla zaseje zákeřná pohyblivá bakterie spirálovitého typu - tzv. spirocheta Treponema pallidium. Původcem může být nemocný člověk v primárním či sekundárním stadiu i v prvních letech latentního stadia.

Způsob nákazy syfilis

Nejčastějším přenosem syfilis je pohlavní styk nebo orální sex s nakaženým partnerem. Výjimečně si můžete přivodit syfilis líbáním či použitím kontaminovaného předmětu, např. použitého příboru apod.

Příznaky syfilis

Zhruba po třech týdnech po nákaze najdete na těle tvrdý růžový vřídek, nejčastěji na místě, odkud infekce do těla vnikla. Nejčastěji je to u vstupu do pochvy, u análního otvoru nebo na jazyku. Tento vřídek však brzy zmizí. Pokud se po objevení vřídku nevydáte k lékaři, nezačnete se léčit, můžete za osm až dvanáct týdnů očekávat druhé stadium nemoci. Druhé stadium se projevuje vyrážkou na těle a nakonec syfilis zaútočí na životně důležité orgány a způsobí jejich rozpad.

Diagnoza a inkubační doba syfilis

Diagnóza je stanovena na základě klinického obrazu, epidemiologické anamnézy a výsledků laboratorních vyšetření. Inkubační doba je tři týdny.

Léčba syfilis

Syfilis léči venerolog. Po několik týdnů budete pojídat antibiotika (penicilin nebo erytromycin). Při léčbě počítejte s častými gynekologickými kontrolami a sexuální zdrženlivostí. Protože je syfylis velmi nebezpečnou pohlavní chorobou, budete muset udat všechny své sexuální partnery, aby se odchytil původce šíření nákazy.

Důležitá je prevence před syfilis

Prevencí syfilis je zásadně použití kondomu. Infekční ložiska nákazy se ale mohou nacházet i na jiných místech na těle a v tom případě vás syfilis i po styku s ochranou nemine.

Dávejte velký pozor!Neléčená syfilida vám může zničit, cévy, nervový systém, kosti a kůži a v nejhorším neléčeném případě končit smrtí.

Kapavka

9. října 2006 v 19:03 | Alex |  Nemoci

Kapavka je nejčastějším nechtěným "suvenýrem" z dovolené, ale nakazit se můžete samozřejmě i v každodenním životě. Jedná se o bakteriální bakteriální pohlavní nemoc a určitě vás budou zajímat hlavně příznaky kapavkyKapavka, jak již bylo řečeno, je bakteriální pohlavní nemocí. Může za ni bakterie gonokok, která napadá sliznici močové trubice, čípku, nosohltanu, konečníku, oční spojivky a vzácně i klouby.
.Jak se člověk nakazí kapavkouNákaza probíhá jako u většiny pohlavních nemocí. Nejčastěji pohlavním stykem, análním stykem a také orálním sexem. Ve velmi výjimečných případech i tím, že použijete cizí vlhkou žínku nebo ručník. Příznaky kapavky-prvním příznakem kapavky u žen je žlutozelený výtok, u mužů se objeví silné pálení při močení. Pokud se vám něco nezdá, nečekejte a navštivte svého gynekologa / urologa. Zvýšenou pozornost příznakům věnujte, pokud berete hormonální antikoncepci. Vědci totiž zjistili, že rozmnožení bakterie způsobující kapavku je ovlivňováno ženským hormonem estrogenem.

Inkubační doba kapavky

U kapavky je inkubační doba dva až osm dní.

Léčba kapavky

Pokud u vás gynekolog kapavku objeví, nasměřuje vás na dermatovenerologické oddělení. Tam vás budou léčit antibiotiky. Na léčení kapavky se nevztahuje nemocenská, takže počítejte s tím, že i při léčbě budete chodit normálně do práce. Následujících šest měsíců strávíte pod dohledem lékaře.

Prevence kapavky

Prevencí je samozřejmě kondom. Pokud přecejen zhřešíte a po čase objevíte podivný výtok, neotálejte s návštěvou lékaře. Rozhodně se nesnažte léčit svépomocí.

Zanedbaná kapavka vám může v budoucnu přivodit předčasný porod, mimoděložní těhotenství, časté potraty či úplnou neplodnost!

Svrab

9. října 2006 v 18:56 | Alex |  Nemoci

svrab

svrabCO JE SVRAB?

  • Svrab je velmi nakažlivé kožní onemocnění. Je rozšířen po celém světě, postihuje všechny rasy i vrstvy obyvatelstva, nevyhýbá se dospělým ani dětem.
  • Šíří se hlavně v kolektivech, kde žijí lidé v těsném kontaktu (v rodinách, jeslích, internátech, domovech důchodců, nemocnicích, sociálních ústavech).
  • Nejčastější cesta přenosu je mezi sexuálními partnery.
  • Imunitně oslabení jedinci mohou být k nákaze náchylnější.

CO VÍME O PŮVODCI SVRABU?

  • svrabPůvodcem svrabu je mikroskopický, maximálně 0,5 mm velký roztoč, který se jmenuje zákožka svrabová (Sarcoptes scabiei).
  • Samičky lezou po kůži, během několika minut se do ní zavrtávají a ve spodních vrstvách kůže si razí chodbičky, ve kterých každý den kladou 1 až 2 vajíčka. Z nich se líhnou larvy, které žijí na povrchu těla.
  • Z larev se během 18 až 23 dnů vyvinou nové samičky, které se opět zavrtávají nebo se mohou přenést na dalšího hostitele.

JAK DLOUHO ŽIJÍ ZÁKOŽKY?

  • Délka života jedné zákožky je až 5 týdnů a za tu dobu stačí naklást 40 až 50 vajíček.
  • Během několika měsíců se v příznivých podmínkách na lidském těle může vyvinout z jedné zákožky až několik set jedinců.
  • Mimo lidské tělo zákožky vydrží ve vlhkém prostředí jen asi dva dny.
  • Sucho a přímý sluneční svit zákožky ničí, stejně jako teploty pod bodem mrazu.

JAKÉ JSOU PŘÍZNAKY ONEMOCNĚNÍ SVRABEM U DOSPĚLÝCH?

  • Nákaza se neprojeví ihned, u člověka, který je nakažen poprvé, může uplynout i několik týdnů, než se objeví první kožní příznaky.
  • U osob s opakovanou nákazou se příznaky objevují dříve.
  • Pocity svědění, nejprve mírné, se stupňují zejména v noci na lůžku a při prohřátí těla, kdy zákožky zvyšují svou aktivitu.
  • Chodbičky, které si zákožky vrtají, jsou na kůži viditelné jako několik milimetrů až několik centimetrů dlouhé, našedlé nebo narůžovělé, lehce vyvýšené nitkovité stopy s perleťově zbarvenou 2 až 3 mm velkou kupkou na konci, kde se nachází samička.
  • Zákožky se vyskytují zejména v místech s jemnou kůží, jako jsou meziprstní prostory, okolí genitálu, prsních bradavek, na hýždích, zápěstích, v záhybech loketního a kolenního kloubu, na podbřišku, v místech, kde přiléhá prádlo.
  • Hlava, krk a krajina mezi lopatkami nebývají u dospělých osob postiženy.
  • Díky intenzivnímu svědění se postižený škrábe, v místech porušené kůže se tvoří strupy. Do rozškrábaných ran může být druhotně zanesena infekce a rány mohou hnisat.

JAK JE TO SE SVRABEM U DĚTÍ?

  • Děti bývají nakaženy méně často než dospělí.
  • Typická místa působení zákožek, tak jak je známe u dospělých, se u dětí nalézají pouze asi v 10 %. Zákožky u dětí si naopak vrtají chodbičky spíše na dlaních, ploskách nohou, obličeji a zádech.
  • Nákaza může být provázena zduřením lymfatických uzlin v podpaží.

JAKÉ JSOU ZDROJE NÁKAZY?

  • Člověk se může nakazit těsným a opakovaným dlouhodobým kontaktem s nakaženou osobou. Přenáší se z kůže na kůži, čím delší je kontakt a čím více postižená osoba je, tím větší je pravděpodobnost nákazy.
  • Krátkým stiskem ruky či polibkem se pravděpodobně nenakazíte.
  • Méně častým zdrojem nákazy může být ložní či osobní prádlo a ručníky používané společně s infikovanou osobou.
  • Svrchní oděv, čalouněné potahy či koberce nehrají v přenosu nákazy vážnější roli.
  • Pozor na společné ubytovny, noclehárny a zařízení, kde se střídá velké množství lidí v rychlém sledu bez dostatečné možnosti úklidu a výměny ložního prádla.

EXISTUJÍ JEŠTĚ JINÉ FORMY SVRABU?

  • U lidí s oslabenou imunitou, starých, nemocných a zanedbaných se může vyvinout zvláštní forma svrabu, charakterizovaná velkými krustami a strupy na obličeji a rukou, které však nesvrbí. V nich může být až milion zákožek.
  • U velmi čistotných lidí jsou, díky častému mytí, papuly (pupínky) ojedinělé, takže se snadno přehlédnou. Takový člověk však může být zdrojem nákazy pro okolí.
  • Nákaza vyvolává alergickou reakci, která se může projevit zduřením lymfatických uzlin. Uzliny velikosti hrachu mohou přetrvávat i několik měsíců po léčbě.

MOHU SE NAKAZIT SVRABEM OD ZVÍŘAT?

  • Mnoho druhů doma chovaných zvířat může trpět svrabem. Zvířecí zákožky však nejsou totožné s těmi, které parazitují na člověku. Při těsném kontaktu a při velké nákaze zvířete mohou člověku způsobit podráždění kůže, ale nemohou se u něj trvale usadit a množit se v něm.
  • Ihned po odléčení zvířete mizí potíže i u člověka.
  • Na zvířatech parazituje i řada jiných roztočů, které vyvolávají u člověka alergické reakce. U lidí, kteří prodělali svrab mohou být tyto reakce bouřlivější.

JAK SE PROVÁDÍ DIAGNOSTIKA SVRABU?

  • Zkušený kožní lékař pozná svrab podle typických chodbiček a papul.
  • Provádí se také laboratorní diagnostika, při které se speciálním způsobem odebírají malé vzorky kůže z míst, kde sídlí zákožky a pod mikroskopem se prohlížejí. Záleží velmi na správném vytypování místa odběru.
  • Účinnost této metody však nikdy není stoprocentní, a tak ani negativní výsledek nevylučuje možnost nákazy.

JAK SE MOHU CHRÁNIT PROTI NÁKAZE SVRABEM?

  • Dodržovat zásady osobní hygieny.
  • Vyvarovat se těsnému kontaktu s neznámými osobami.
  • Vyhnout se přespávání v cizím ložním prádle.
  • Vybírat si ověřená ubytovací zařízení.

JAK SE MÁM CHOVAT V PŘÍPADĚ, ŽE JSEM SÁM NAKAŽEN NEBO SE NÁKAZA VYSKYTUJE V MÉM BLÍZKÉM OKOLÍ?

  • Navštívit kožního lékaře, který nákazu potvrdí, nebo vyloučí.
  • Osobní prádlo, ručníky a ložní prádlo vyprat a vyvařit nebo alespoň důkladně přežehlit žehličkou nastavenou na nejvyšší teplotu.
  • Věci, které nelze vystavovat vysoké teplotě uložit do igelitového pytle, vystříkat vhodným insekticidním prostředkem dle pokynů výrobce a pevně na několik hodin uzavřít (PIF PAF, BIOLIT P 2000, FAST PL, PERIPEL 55)
  • Postele důkladně vyluxovat, matrace rozložit, vystříkat insekticidním prostředkem, nechat vyschnout na slunci.
  • Uvědomit si, že nákaza může vzniknout i z jediné zákožky.

JAK SE MÁM LÉČIT?

  • Každopádně je potřeba navštívit lékaře a neléčit se sám. Lékař stanoví diagnózu a odpovídající léčbu.
  • Používají se masti a krémy s obsahem látek, které zákožky zničí. Tyto přípravky je však nutno aplikovat na celé tělo, od krku dolů. Přípravek musí působit na zákožky kontaktně. V místě, kde mast není nanesena, mohou zákožky přežívat.
  • Léčebnou kúru, během které je nemocnému doporučeno se nemýt, je nutno podstoupit opakovaně; jednorázová aplikace nestačí.
    Po každé kúře je nutno všechno prádlo opět vyvařit, a teprve nyní se vykoupat.
  • Dle pokynů lékaře současně léčit všechny osoby v těsném kontaktu s nakaženým, i když nemají dosud klinické obtíže.
  • I když jsou zákožky zničeny a nové chodbičky si nevrtají, klinické příznaky mohou přetrvávat i několik týdnů po ukončení léčby.

Satanismus

6. října 2006 v 19:19 | Alex |  Spřátelené Blogísky a jiné adresy
Takže na přání sem dávám pár odkazů na blogy věnované satanismu:
Satanistická bible ke stažení ale nevím jestli to fakt de.pokud to nepude tak to napište do komentářu ju??